Duchovní mistr je žákům sluncem

Svámí Mahéšvarananda – 30 let v ČR

Poslouchala jsem už mnoho diskusí o tom, proč se vlastně zápaďané zajímají o jógu a východní filozofie. Nejvíc se mi líbila odpověď svámího Mahéšvaránandy na setkání se zájemci o jógu: „Všude ve světě se rodí duše, které pobývaly v minulých životech v Indii. Nyní se narodily v křesťanských zemích, věří v Boha, ale něco jim stále chybí. Přišel jsem, abych jim to nabídl.“

O BOHU SE MLUVIT NESMĚLO

Počátkem 70. let se v Opavě setkávala skupinka zájemců o jógu. Přáli si navázat kontakt s nějakým ášramem v Indii, kde by jim poradili se cvičením a duchovním vedením. Napsali do ášramu svámího Satjánandy, odkud dostali první materiály a také zprávu, že se ve Vídni zřizuje jógové centrum, jehož úkolem bude spolupráce se středoevropskými zeměmi. Když pak jel jeden z nich, František Vaněk, na služební cestu do Vídně, vyhledal mladého hinduistického mnicha Mahéšvaránandu, jenž ve Vídni středisko zakládal. Domluvil s ním první návštěvu v Československu – na březen 1973. Tehdy se v Opavě ještě ani ne třicetiletý svámí setkal s prvními českými jogíny v bytě Dohnalových:

„Svámí nám vyprávěl o životě v Indii, o józe, o tom, co se vyžaduje od člověka, který se rozhodne pro cestu jógy. A také o mantře. První odvážlivci jej požádali o mantru a dostali ji.“ V bytech se poprvé setkávali se svámím Mahéšvaránandou zájemci o jógu i v dalších městech, včetně Prahy. Brzy ale začaly i veřejné semináře, většinou ve školních tělocvičnách. Tam už svámí učil jógová cvičení (ásany) a dával mantry. Musel být opatrný. Při žádosti o vízum do naší země vždy podepisoval, že bude jen cvičit a nesmí mluvit o Bohu. „Nevěděli jsme, zda mezi námi nejsou agenti policie a měli jsme obavu, že by sem už svámího nepustili,“ vzpomíná Jan Schreier z Opavy.

Po založení TJ Joga v Olomouci se zájemci o jógu setkávali v malé usedlosti Kopná nedaleko Zlína. „Pro duchovně hledajícího člověka je setkání s mistrem velice důležité,“ vzpomíná Luděk Zanáška z Kopřivnice. „Pro mnohé z nás se tou důležitou křižovatkou stala Kopná. Tam jsme se měli poprvé setkat se svámím z Indie. Netrpělivě jsme ho očekávali – s pocitem, že se dočkáme něčeho tajemného a exotického. Překvapilo nás, že byl tak mladý. I náročný program, který nám svámí Mahéšvaránanda nabídl: ásany, meditace, pránajáma, zpěv, přednášky, večerní satsangy dlouho do noci. Na Kopné hovořil dost otevřeně, seznamoval nás s různými technikami. Přiznal se, že původně chtěl vyučovat kundalíní jógu, krijajógu apod. Brzy ale poznal, že jsme tělesně i mentálně odlišní od Indů, příliš emotivní a nepokojní. Postupně upouštěl od původních záměrů a začal pracovat na systému Jóga v denním životě, přizpůsobeném pro tzv. západního člověka.“

S postupující normalizací začalo být téměř nemožné veřejně vyučovat jógu. I se získáním víza měl svámí Mahéšvaránanda potíže. V nejtěžší době pomohli českým jogínům i Maďaři, např. v roce 1980 zorganizovali seminář v Budapešti, kde se s českými a slovenskými jogíny setkali svámí Mahéšvaránanda a jeho učitel svámí Mádhavánanda. „Svámí Mahéšvaránanda nás seznamoval s učením svého mistra Maháprabhudžiho, jenž je v Indii považován za světce. Prohlásil: Světlo Maháprabhudžiho svítí nad celým světem, ale nejvíc nad Československem. Tehdy jsme tomu moc nerozuměli. Až později nám došlo, že se za naši zemi modlili a chránili nás,“ vzpomíná Luděk Zanáška.

Sám svámí později přiznal, jak nesnadné pro něj bylo na přednáškách nehovořit o Bohu, vyučovat jógu bez toho, aby se dotýkal jejích duchovních aspektů: „Filozofie jógy je založená na cestě k Bohu. V Indii se hovoří o Bohu velice často.“ Ale musel být opatrný, jinak by se mu zavřela cesta do socialistických zemí. Jen díky své diplomacii mohl v 80. letech pořádat veřejné přednášky a cvičení v mnoha městech naší země. V roce 1988 dokonce přednášel i studentům lékařské fakulty Karlovy univerzity. V projevu sledovaném i státní mocí se ukázalo jeho mistrovství a citlivost pro potřeby různě orientovaných lidí: „Jóga v denním životě je bezpečný a ucelený systém, zapojený do života celých 24 hodin. Není to jen cvičení, dýchání a meditace, ale i způsob života, životní filozofie. Jde o systém univerzální, bez náboženských příměsí. Víme, že existuje univerzální elektrická zástrčka, kterou můžete použít všude. I tento systém můžete využívat bez ohledu na to, kde žijete a jakého jste náboženství či rasy. Když trpíte, třeba nějakou závislostí či komplexy, najdete v systému meditační techniku sebeanalýzy. Najdete zde pomoc i v rodinných problémech, při nedostatečné komunikaci. Je připraven pro lidi, žijící obyčejným životem, kteří pracují a chtějí z jógy pro sebe něco získat. Zlepšit své fyzické a mentální schopnosti.“

V srpnu 1989 přednášel na odborném lékařském semináři o józe a zdraví v Martině. V místním týdeníku tehdy napsali: „Samotný příchod profesora Mahéšvaránandy a jeho koncentrace před přednáškou byly pro mnohé v sále nevšedním zážitkem. V racionálně vedené přednášce pak dokázal zbavit pojem jóga mystičnosti a upozornil, že její poznání a chuť věnovat se jí vede k tělesné zdatnosti a psychické odolnosti, ke zvýšení sebedůvěry, zdravé životosprávě, vzdálené živelnému samoléčení a falešné askezi. Nejde totiž o únik, ale o sebepoznání. Z déle než hodinové sugestivní přednášky si přítomní lékaři a zdravotníci odnesli mnoho poznatků i otázek. Většinou se shodovali v tom, že medicínská věda sice dosáhla vynikajících výsledků, ale má mnoho omezení. Právě v tom, co nemůže obsáhnout, může pomoci jóga. Je dobře, že jsme mohli být při tom. Slyšeli jsme, můžeme diskutovat, experimentovat a zkusit uplatňovat zkušenosti jógy v životě. A o to šlo organizátorům tohoto nevšedního setkání.“

O VEGETARIÁNSTVÍ

„Chodil jsem po Vídni a nevěřil svým očím, když jsem viděl obrovská řeznictví. Jak mohou ti lidé vůbec žít a pracovat, když jedí tolik masa a vajec?“ vzpomínal při přednášce svámí Mahéšvaránanda na své první kroky v Evropě.

Proč nedoporučuje jíst maso? „Základem jógy je láska ke všem tvorům na zemi. Dokud bude člověk jíst jejich maso, nemá mír ve světě naději a mezi lidmi bude stále agresivita. Člověk pojídající maso se nedokáže ovládat, nemá dost důvěry a porozumění pro ostatní. Proto se chová agresivně. Neměla by se jíst ani vajíčka, ryby, drogy a alkohol. Jen takový způsob stravování je zdravý a pomůže na cestě k poznání,“ tvrdí svámí Mahéšvaránanda.

VŠECHNO ZAČÍNÁ V NÁS SAMOTNÝCH

Po roce 1989 získalo nové dimenze i působení svámího Mahéšvaránandy v naší zemi. Už v lednu 1990 mu prezident Václav Havel poděkoval za duchovní pomoc v těžké době. Počátkem roku 1990 proběhl v Kopřivnici první seminář, jehož tématem mohlo být vedle cvičení i duchovní působení: Realizace vnitřního Já. Svámí Mahéšvaránanda mohl konečně otevřeně hovořit o Bohu a o světle, které může svým žákům přinášet duchovní mistr: „Nechť ve svém životě cokoli děláte, měli byste vědět, proč tak činíte. Měli byste rozumět všemu, co se kolem vás děje. Neočekávám od vás nic, ani hmotně, ani duševně. To, co jsem ve svém životě chtěl, jsem už dostal. Teď chci jen jedno: pomáhat vám, abyste došli ke světlu. Vaší povinností je být šťastní. Každý z vás se může v něčem zklamat. Může se vám v životě stát mnoho zlého. Můžete být opuštěni. Ale buďte si jisti, že ani v takových situacích nebudete sami. Jsem stále s vámi. Dveře mého srdce jsou pro vás stále otevřeny. Nechť se vám stane cokoli, vždy vás přijmu, protože já vás už přijal, stejně jako vy jste přijali mne. Jste-li ode mne vzdáleni pět metrů, jsem od vás také tak daleko. Kolik důvěry mi dáte, tolik jí dostanete. Váš další vývoj záleží jen na vás. Duchovní mistr je pro žáky jako slunce. To stále svítí a z jeho paprsků může mít každý užitek. Možná vás napadne: Jak může pomoci zrovna mně, když má tolik žáků? Mé vnitřní vědomí, má duše ale září stále. Vždy, když si na mne vzpomenete, napojíte se na ten proud světla…“

I na přednáškách pro veřejnost už směl svámí hovořit o cestě jogína k Bohu: „Všechno začíná ve vás samotných. Vy jste středem vesmíru a Bůh se může ve vás projevit. Ale potřebujete jistotu, čistotu a lásku. Když to máte, jste na cestě k osvícení. Najednou se ve vás začne něco měnit, jako když přijde déšť a v suché poušti vyraší svěží tráva a květy. Člověk si neumí představit, kde se ta krása vzala. Matka země nám všechno vrátí, ani semínko nevyjde nazmar. A tak, když se ve vás začne probouzet pozitivní energie, každý den v sobě nalézáte nějakou novou schopnost, zkušenost. Vyzařují z vás tisíce paprsků v podobě moudrosti, světla, pochopení a laskavosti. Ta půda, to je srdce jogína, z něhož rostou krásné plody…“ Před deseti lety, v roce 1993, jsem hovořila se svámím Mahéšvaránandou o jeho dvacetiletém působení v naší zemi. Na otázku, zda se zde za tu dobu jeho žáci změnili, odpověděl: „Změna je přirozenou vlastností světa. Vše se mění. I planety mění své pozice, natož my, drobní lidé. Děťátko pláče pro hračku a když ji dostane, nasytí se jí a za chvíli hledá jinou. Mění se i mí žáci. K józe lidé většinou přicházejí, když mají duševní či fyzické problémy, s nimiž si často medicína neví rady. Někteří si pomohou a odcházejí, jiní zůstávají. Přicházejí lidé hledající svého Boha, i duševně nemocní. A protože jsou nemocní, také se podle toho chovají. Někdo pak říká: Podívejte, co z nich udělala jóga. Ale já vítám s otevřenou náručí každého, snažím se pomoci všem. Chtěl jsem přinést do vaší země harmonii, lásku a zdroj energie, jenž by v těžké době lidem pomáhal lépe snášet těžký úděl. Lidé žijící ve vnitřní harmonii jsou tolerantnější, dokáží víc pochopit. Taková byla i většina mých žáků zde. Československo mě nezklamalo ani v tom, že jste se dokázali rozdělit bez krveprolití. Prosil jsem a prosím Boha, abyste i nadále byli příkladem ostatním zemím a žili v míru.“ Zajímalo mě také, proč má tolik lidí v naší zemi zájem o jógu.

„Vždy záleží na tom, jaká se do vás vtělí duše. Zemi, kde se narodíme, jsme si nezvolili. Je to naše karma, rodíme se podle svého předurčení. V určitých místech planety je silnější vyzařování, přicházející z kosmu. Tam se rodí vyvinutější duše. Je tomu tak i ve vaší zemi, o níž se v zahraničí mluví jako o zemi mystické. Často jsem říkával: Pokud chcete poznat, co je to láska, jeďte do Československa.“

Právě u nás svámí vytvořil systém Jóga v denním životě, určený pro zlepšení tělesného a duševního zdraví západního člověka. Může nám pomoci i tehdy, když podle něj budeme cvičit sami?

„Proto jsem ten systém vytvořil a vydal o něm knihu. Aby si díky němu mohli pomoci a poznávali jógu i lidé, kteří nemohou pravidelně docházet na cvičení. Zvládne to určitě každý a cvičí-li poctivě, upevní si zdraví. Podle tohoto systému se ve světě cvičí i na mnoha klinikách, onkologických, psychiatrických a dalších. Vždy je ale třeba se i vegetariánsky stravovat. Systém má osm částí a každá z nich je zaměřena na určité potíže: poruchy páteře, bolesti kloubů, srdeční choroby, psychické potíže… Je dobře, že se jóga cvičí na klinikách, ale měla by se cvičit všude. A nemusí to být zrovna můj systém. Spousta dobrých učitelů užívá jiné systémy, a to je správné.“

Vyznavači jógy se tradičně setkávají v místech zvaných ášramy, kde společně cvičí, meditují, zpívají a někteří také žijí. Nejvíc ášramů je samozřejmě v Indii. Žáky svámího Mahéšvaránandy zde najdeme v mnoha ášramech s krásně znějícími jmény: Khátu, Nipal, Džadan… Jóga v denním životě má řadu ášramů i v Austrálii, Americe, po celé Evropě. Svámí Mahéšvaránanda proto stále cestuje po světě, přednáší pro veřejnost a vede semináře v ášramech.

„Jógový ášram by měl být v každém městě,“ říká. „Třeba v Sydney je jich šest. Někomu možná vadí, že je v ášramu hodně lidí pohromadě, ale mělo by to být naopak – kde je hodně přátel, tam se vám nic nestane, vždy vám někdo pomůže. Bůh nás nestvořil jako individualisty, to by ve světě nebylo tolik lidí a zvířat. Jsme jogíni a měli bychom jít životem ruku v ruce. Mít k sobě lásku a úctu.“

Do ášramu může přijít každý, kdo přijme jeho řád: nesmí se zde pít alkohol, kouřit, užívat drogy, jíst maso a vejce, obchodovat. Jeho obyvatelé často pečují o opuštěné děti, o staré a nemocné lidi, i o zvířata – hlavně v zemích, kde je nízká úroveň sociální péče. Ášramy má společnost Jóga v denním životě i v naší zemi. Největší z nich je ve Střílkách u Brna. Díky své kráse (je v nádherné budově stříleckého zámku) a velikosti (může v něm pobývat až osm stovek lidí) se stal jedním z duchovních center v Evropě. Program zde probíhá celý rok. Každé léto přijíždějí zájemci z celého světa na jógové semináře v českém, německém a anglickém jazyce.

VZÁJEMNĚ SE OBOHACUJEME

Při svém cestování po světě se svámí Mahéšvaránanda věnuje nejen józe a duchovním přednáškám. Často pořádá tzv. mezináboženská setkání, kde na aktuální témata diskutují zástupci různých církví a náboženských směrů. Před deseti lety se s ním u příležitosti mezinárodního jógového semináře v Liberci místní zástupci duchovních komunit setkat odmítli. Teď už je to jinak. V REGENERACI jsme vám představili řadu setkání, diskusí a společných modliteb, jichž se svámí Mahéšvaránanda zúčastnil. Zatím posledním, o němž jsme se v REGENERACI zmínili, byly Rozhovory o toleranci a vzájemné inspiraci v pražském kostele U Salvátora koncem loňského roku. Spolu se svámím vystoupili religionista Ivan Štampach, evangelický kněz Alfréd Kocáb a buddhistický mnich Bhante Wimala. Svámí Mahéšvaránanda toto krásné setkání zahájil poděkováním a mantrou míru: „Pane našich srdcí, děkujeme ti za požehnání, že jsme se mohli setkat zde, v tomto chrámu. Veď nás z neskutečna ke skutečnosti. Veď nás od smrti k nesmrtelnosti. Ať jsou všechny bytosti zdravé, ať žijí v míru, ať všichni dosáhnou blaženosti a štěstí, ať dojdou naplnění, ať ve všech světech vládne harmonie, radost a štěstí.“

Při svém vystoupení pak svámí Mahéšvaránanda vzpomínal i na vlastní dětství: „Bratři a sestry, setkali jsme se už pětkrát, abychom si popovídali o náboženské toleranci. Dnes je to ale poprvé před oltářem v chrámu. Před pár lety něco takového nebylo možné. Otevřeme svá srdce a přivítejme zde všechny božské podoby. Ať jsou naše srdce nebem, kde budou pobývat všechny božské inkarnace. Všichni jsme se zrodili jako lidské bytosti a neměli bychom dělat rozdíly mezi lidmi. Když se rozhlédneme po světě, všude jsou hádky, boje, přírodní katastrofy. To nás dnes svedlo dohromady. Měli bychom vidět jednotu a probouzet v srdcích lidí lásku. Pročišťovat vědomí, aby se lidem otevřely oči a viděli bolest a utrpení způsobované člověku.

Každý z mých přátel zde vyprávěl svůj příběh. Já se přidám. Když jsem se v sedmi či osmi letech učil meditovat, držel jsem půst na počest boha Hanumana. Ptal jsem se matky, zda se na mne ostatní bohové nebudou zlobit, jestliže se budu během půstu modlit k Hanumanovi. Vysvětlila mi, že se nemodlíme k jedné bytosti, ale vždy k Bohu. Všechna náboženství se modlí k jednomu Bohu, i když pod různými jmény. Proč tedy mezi lidmi stále dochází k mezináboženskému násilí? Protože kořeny a plody každého náboženství jsou sice stejné, ale učení se liší. Protože jsme nevědomí. Nevědomost vyvolává strach a ten budí agresivitu. Nedávno jsem se v radě Evropy účastnil konference o náboženství a představitel muslimů tam prohlásil, že teroristé nemají žádné náboženství. Lidská bytost by se měla umět vcítit do utrpení všech bytostí na světě. Je správné, když v Evropské unii zvažují, že se ve školách budou děti učit o všech světových náboženstvích. Každý národ by si přitom měl zachovat svou kulturu a náboženství a nediskriminovat ostatní. Proč by třeba v jedné rodině nemohla matka věřit v Krista, otec vyznávat učení Buddhy, dcera být hinduistkou a syn muslimem? Proto teď OSN prohlašuje, že tolerance různých náboženství je málo. Doporučuje vzájemnou úctu a pochopení vůči náboženstvím i národům, vzájemné obohacování se.“

• Na závěr vzpomínky na třicetileté působení svámího Mahéšvaránandy v naší zemi si dovolím zveřejnit osobní zkušenost: Znám několik bývalých alkoholiků a narkomanů, kteří léta abstinují díky setkání s tímto duchovním učitelem a úplně změnili svůj život. Znám nemocné, nejen s páteří, prohlašující, že bez jeho cviků by už nechodili. A také dívku trpící anorexií, jež se po setkání s ním začala rychle uzdravovat. Znám ženy i muže, jimž jsem po rodinné tragédii poskytla kazety s jeho meditacemi proti stresu a k samoléčení, a oni jsou přesvědčeni, že jim zachránily život. Svámí spolupracuje s mnoha lékaři, na jeho přednáškách jsem neslyšela nic, s čím bych nesouhlasila – svým žákům například klade na srdce, aby poctivě pracovali, platili si zdravotní pojištění apod. V průběhu let, kdy jako novinářka sleduji jeho aktivity, docházím k přesvědčení, že osobnosti jako svámí Mahéšvaránanda jsou pro náš svět požehnáním. Dnes se s ním rozloučíme jeho vzkazem čtenářům, jímž ukončil jeden z našich rozhovorů:

„Na tomto světě je pro člověka nejdůležitější následovat svou dharmu. Dharma znamená naši povinnost. Lidskou dharmou je ochraňovat – přírodu, všechny bytosti, svou rodinu i sebe – před špatnou společností a vším negativním. Lidskou dharmou je starat se o rodiče, partnera, děti, své společenství, svou zemi, lidstvo, všechny živé bytosti a přírodu. K tomu všem vašim čtenářům přeji zdraví, harmonii a štěstí. Modlím se ke všemohoucímu Bohu o požehnání a ochranu pro vás, vaše rodiny a celou zemi. Bůh vám žehnej.“

Připravila Ilona MANOLEVSKÁ
     Obsah čísla 6/2003