Urinoterapie a nemoci

Netradiční terapie

Je to už pár let, co jsme v REGENERACI uvedli rozhovor o urinoterapii s její velkou propagátorkou, pražskou lékařkou Vilmou Partykovou. Do redakce přišla řada dotazů, dopisů děkujících za uzdravení pomocí urinoterapie a na druhou stranu i její kritika, jež před léčením s využitím moči varovala… Dnes nám MUDr. Partyková představí další názory na urinoterapii.

VĚDCI O METODĚ

Příznivců urinoterapie v lékařských a vědeckých kruzích rok od roku přibývá. V roce 1999 hostil německý Bad Hersfeld účastníky II. světového urinoterapeutického kongresu. Ráda bych přiblížila čtenářům nové poznatky z výzkumů lékařů, kteří se urinoterapii věnovali a věnují. Za sto let výzkumu byla zaznamenána zejména tato zjištění:

Urina překvapivě snadno zabíjí viry. V silné koncentraci nejenže oslabuje viry jako jsou obrna a vzteklina, ale přímo je ničí. (Proceedings of the Society of Experimental Biology, 1936)

Urina účinkuje jako výtečná a jistá přirozená vakcína a osvědčila se v léčbě široké škály neduhů, včetně chronických a akutních zánětů jater, černého kašle, astmatu, senné rýmy, planých neštovic, migrény a zažívacích potíží. Tato metoda je tak prostá, že se dá použít bez jakýchkoli potíží. (J. Plesch, The Medical Journal, London, 1947)

• O moči bylo patrně publikováno více vědeckých článků než o kterékoli jiné organické složce. (Journal of the American Medical Association, 1954)

Urina je jedním z nejjistějších a nejužitečnějších diuretik, jaká jsou známa. Její použití je indikováno při léčení nadměrného mozkového a nitroočního tlaku, neoperovatelných mozkových nádorů, lebečních zlomenin a cerebrálních kontuzí. Dále zkoušky s urinou prověřily, že zaručeně léčí šedý zákal, vodnatelnost mozku, delirium tremens, předmenstruační otok, meningitidu a epilepsii. (M. Javid, University of Wisconsin, Medical School, 1957)

• V klinických výzkumech byl u nemocných rakovinou použit urinový extrakt. Většina nemocných vykázala značné zlepšení už po týdenní léčbě a při dalším pokračování se projevilo zmenšení tumoru a normalizace biochemických testů bez jakýchkoli toxických nebo nebezpečných vedlejších jevů. (S. Burzynski, Physiology, Chemistry and Physics, 1977)

Bylo zjištěno, že mnohé tělesné nemoci byly urinou zmírněné, např. roztroušená skleróza, zánět tlustého střeva, vysoký krevní tlak, lupus, revmatický zánět kloubů, zánět jater, hyperaktivita, pankreatická nedostatečnost, psoriáza, ekzém, cukrovka, pásový opar, mononukleóza. (N. Dunne, Oxford Medical Symposium, 1981)

Urina je hlavní složkou plodové tekutiny, v níž plave lidský plod. Normálně plod »vdechuje« tuto plodovou tekutinu plnou uriny do svých plic. Jestliže je ledvinový trakt zablokován, plod neprodukuje tuto tekutinu a plíce se bez ní nevyvíjejí. (New York Times Medical Section, 1988)

SPOJIT LÉČBU S HLADOVĚNÍM

Uvedla jsem několik vědeckých zjištění pro skeptiky, ale i pro ty zájemce o urinoterapii, kteří očekávají zázrak ihned. Urinoterapie má svá pravidla, jako každý léčebný systém, která je potřebné dodržovat. Kromě toho, že je nutné změnit svou životosprávu a hlavně jídelníček, je potřebné urinoterapii spojovat s hladověním.

Hladovění může být krátkodobé, pro nezkušené tři dny v měsíci. Zkušenější mohou hladovět až deset dnů 2–4x ročně, bez jakéhokoli nebezpečí. Hladovění spojené s pitím uriny nemá nežádoucí průběh – když se zbavíme strachu.

Od řady nemocných používajících urinoterapii mám ověřeno, že průběh hladovění, ale i samotná urinoterapie jsou bez potíží, když v začátečním stádiu léčby provedou očistu celého organismu, včetně očisty ledvin. Je to nezbytné zejména u lidí, kteří mají organismus hodně zahleněný.

Dramatický průběh může mít urinoterapie u lidí, kteří svůj organismus neočistili a ani nezměnili svoji životosprávu. Urina při svých mohutných očišťovacích schopnostech uvolní ze zahleněného organismu tolik látek, které organismus odložil jako nepotřebné, že dojde k autointoxikaci. Velmi důležité je po dobu léčby vyřadit z jídelníčku maso. Potíže se mohou projevit i zvracením a průjmy, vylučovací orgány (tlusté střevo, ledviny, plíce i kůže) jsou totiž zablokovány a nedostatečně plní své metabolické funkce. Ledviny a plíce mají specifickou úlohu udržovat vnitřní prostředí ve velmi úzkém rozmezí. Urina, tato vynikající tekutina, kterou produkuje náš organismus každému na míru, je pro naše tělo životně nezbytná, aby fungovalo.

MOČ JE LÉK

Životadárná tekutina koluje v našich cévách, ledviny ji přefiltrují a zbaví se urinou většiny látek, které v daném okamžiku tělo nepotřebuje. Jsou v ní obsaženy vitaminy, hormony, proteiny, aminokyseliny, glukóza, stopové prvky i minerály a mnoho dalších jednoduchých i složených látek, potřebných pro fungování našeho organismu. Všechny složky uriny dosud ještě nebyly objeveny.

Kromě nutričních substancí jsou v urině obsaženy antibakteriální, antivirové, antimykotické a protirakovinné látky. Antiseptickými a antibakteriálními vlastnostmi se zabývali také J. F. Foulger a L. Foshay, lékaři Ústavu farmakologie a experimentální bakteriologie na univerzitě v Cincinnati, v USA. V roce 1935 vyhodnotili působení uriny na širokou škálu bakteriálních infekcí jako extrémně účinné s tím, že na rozdíl od aplikace sulfonamidových tablet, které se tou dobou hojně používaly, nevykazuje urina žádné vedlejší účinky. („Že je urina neškodná vůči tělesným tkáním, bylo přiměřeně prokázáno.“)

Už v roce 1933 zkoumal chirurg Dr. W. Millar na Lékařské fakultě univerzity v Cincinnati možnosti využití antibakteriálních vlastností krystalické močoviny v léčení vnějších rakovinných vředů. Jestliže se krystaly močoviny nasypou do rány, zmizí úporný zápach. Ačkoli se krystaly rozpustí za pár minut, vřed se zmenšuje s každou aplikací. Krystaly jsou levné, vykazují značné antiseptické vlastnosti a nejsou obavy z vedlejších účinků. Z toho, co bylo výzkumem ověřeno a potvrzeno je jasné, že lidská urina neobsahuje žádné jedy, ba právě naopak, opětovným použitím uriny organismus obohacujeme obrannými látkami a šetříme vzácnou energii pro boj s nemocí. Je to způsob, jak udržovat organismus zdravý a v případě, že se potřebujeme zbavit nemoci nebo zmírnit její symptomy, je její užívání naprosto bez jakýchkoli vedlejších účinků.

Je potřebné překonat nesmyslnou bariéru, kterou v nás, lékařích, vypěstovali naši učitelé, a my jsme dále pokračovali a přenášeli odpor k urině na své pacienty a blízké. Tato neobyčejná látka produkovaná živým organismem je velký dar, s kterým musíme patřičně uctivě zacházet.

URINOTERAPIE NENÍ JEN PITÍ

Mnozí lékaři zjistili a poukázali na to, že je nesmírně důležité použít při léčení svou vlastní urinu, protože vyjadřuje naše osobní individuální zdravotní potřeby. Urinu dárce použijeme na přechodné období, abychom překlenuli nedostatek uriny vlastní.

Urinoterapie není jen pití, aplikací je celá škála – užívání kapek pod jazyk, příprava a užívání urinového homeopatika, injekce pod kůži, masáže kůže a končetin, zábaly pohmožděnin a oteklin, kataplazmy k léčení poruch vnitřních orgánů a kosterního aparátu, výplachy dutin, kloktání atd. Každý organismus jako individuum produkuje látky potřebné pro léčbu i nemoci ještě skryté, také každý jedinec reaguje jinak, a proto si musíme přizpůsobit procedury svému tělu, naslouchejme mu! V literatuře dnes najdeme do značných podrobností popsané přírodní léčebné postupy urinoterapie: pro zbavení organismu letitých nánosů v cévách, lymfatických cestách a střevech, pro likvidaci ledvinových a žlučových kamenů, postupy při běžných infekcích, alergiích a žaludečně-střevních potížích i doporučení při zákeřných nemocech u dětí a dospělých. Někdy je třeba spolupracovat s lékařem, ale při celé řadě potíží, jako jsou prochlazení horních dýchacích cest, drobná poranění, bolesti kosterního aparátu a mnohé jiné potíže, si můžeme překvapivě snadno a velice účinně pomoci sami.

MUDr. Vilma PARTYKOVÁ
     Obsah čísla 10/2002