Causa: povinné očkování

Diskuse

Zatímco charitativní organizace vybírají peníze na očkování dětí v rozvojových zemích, ordinacemi dětských lékařů v Evropě a USA se šíří panika: stále více rodičů odmítá nechat své dítě očkovat. Bojí se vedlejších účinků vakcín. U nás je očkování dětí povinné.

PŘÍBĚH ČTENÁŘKY

Vážená redakce, velice ráda čtu váš časopis. Vždy mě potěší, když se dozvím, že už se ví o duševních a duchovních příčinách nemocí. Že existují lidé, kteří na těchto názorech založili svou pomoc nemocným a skutečně jim pomáhají – na rozdíl od klasické medicíny, která především potlačuje následky.
Obracím se na vás s prosbou, abyste zveřejnili můj případ, protože cítím, že to sama nezvládám a úřední a státní mašinérie mne začíná drtit. Postavila jsem se totiž proti povinnému očkování své třetí dcery Kristýny. Netušila jsem, jak tvrdě proti mně úředníci zakročí.
Věřím, že nemoci mají v našem životě význam a signalizují, že v našem organismu něco není v pořádku. Pokud mu nějakým způsobem znemožníme, aby je prodělal, najde si jinou cestu, třeba alergie, epilepsii, apod. Možná není můj názor úplně běžný, ale proč mě za něj mají pokutovat a soudit? Navíc očkování samo o sobě je velice diskutabilní problém, ať už jde o jeho účinnost (u některých vakcín méně než 80%), nebo o výskyt vedlejších účinků. Přikládám článek z časopisu Rodiče, kde dvě lékařky zcela objektivně hovoří o kladech a záporech povinného očkování. I na jeho základě a hlavně poté, co dcera po povinném očkování proti tuberkulóze onemocněla, jsem požádala, aby jí bylo další povinné očkování odloženo do pozdějšího věku, kdy je imunitní systém stabilnější. Zasílám vám rozhodnutí, které mi přišlo z městské hygienické stanice: pokud nenechám dcerku naočkovat do 15 dnů od doručení jejich rozhodnutí, uloží mi pokutu do výše 10 tisíc korun. Bohužel se třemi dětmi nemám na právníky, ani na takové pokuty. Napsala jsem panu ombudsmanovi, senátorce Roithové, panu prezidentovi a vám. Nevím, kam se ještě mohu obrátit o pomoc.
Děkuji Vám za radu i za REGENERACI.
Mgr. Eva ADAMCOVÁ

Paní Eva poslala tento dopis do redakce v červenci minulého roku. Při rozhovoru s ní jsem se pak dozvěděla, že po silné reakci Kristýnky na první očkování chtěla odložit další očkování do dvou let jejího věku. Dětská lékařka souhlasila – po podepsání písemného prohlášení rodičů. Jinak ale zareagovala hygienická stanice hlavního města Prahy. Pokud paní Eva neuposlechne její výzvy, nejenže dostane vysokou pokutu, ale jak se dozvěděla od právníka, pokuta jí bude udělována opakovaně za každé další neuposlechnutí výzvy – a může dosáhnout až milionu korun. V krajním případě jí může soud dítě odebrat a umístit do ústavu. Paní Eva totiž porušuje zákon.

OČKOVÁNÍ PODLE ZÁKONA

Úvodem si připomeneme, že úkolem očkování je vytvořit v krvi specifické protilátky, které budou připraveny v případě, že bychom se setkali s danou nemocí. Naočkovaný člověk by tedy neměl určitou infekcí nikdy onemocnět, nebo jí projít jen s lehkým průběhem. Každé dítě v naší zemi, nebrání-li tomu vážné zdravotní důvody, je očkováno dle kalendáře, který najdete na str. 5 v jeho očkovacím průkazu. První očkování, proti TBC, dostáváme již v porodnici. Právě reakce dcerky na toto očkovaní paní Evu vyděsila. Požádala, aby s dalším očkováním, trojkombinací záškrt – tetanus – dávivý kašel (jehož první dávku dostáváme do 12. týdne, další pak v 13. až 16. týdnu, v 17. až 20. týdnu, v 18. až 20. měsíci a v 5 letech) začala Kristýnka až ve dvou letech. To bylo její porušení zákona.

Pro pořádek ještě doplním, že asi v 18. měsíci jsme, dle zákona, očkováni proti poliomyelitidě (dětské obrně), přeočkují nás za rok a ve 13 letech. V 15. měsíci jsme očkováni proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, přeočkováni je naplánováno za půl roku a pak ve dvou letech. Ve 14 letech jsme poprvé očkováni proti tetanu a pak každých deset let.

Následující informace přebíráme z rozhovoru se dvěma lékařkami, který vyšel v časopise RODIČE v dubnu 1999. Po jeho přečtení a po prostudování knihy Problémy s očkováním od dr. R. Neustadtera požádala paní Eva o odložení Kristýnčina očkování. Lékařky v článku hovoří o tom, že očkování proti tetanu či v případě pokousání vzteklým psem je na místě. Za velmi sporné ale pokládají, že je nutné děti stále očkovat proti tzv. dětským onemocněním, jako jsou spalničky či zarděnky. Naši rodiče si je běžně odstonali; jsou snadno léčitelné. V mnoha zemích (např. Německo, Nizozemí či Austrálie) o očkování svých dětí rozhodují rodiče. Lékařky jsou také přesvědčeny, že posunutí začátku očkování alespoň o rok by napomohlo snížit negativní dopad očkovacích látek na dětský organismus. Cituji: „Poté, co například v Japonsku byla hranice zahájení očkování posunuta až na druhý rok života dítěte, statistiky začaly vykazovat výrazné snížení náhlých úmrtí kojenců.“

Existenci vedlejších účinků očkování podle nich už lékaři nepopírají. K okamžitým reakcím patří zvýšená teplota, nechutenství, alergické reakce, křeče… Později se ale může objevit i encefalitida, epilepsie, poruchy srdeční činnosti, různé stupně mentální retardace, poruchy chování apod. Na uvedené možné trvalé následky očkování pediatři rodiče neupozorňují a ti si je pak většinou ani nedávají do souvislosti s očkováním.

OTAZNÍKY

Celkově se dá říci, že lékaři zatím nejsou schopni jednoznačně prohlásit, zda u dětí se sníženou imunitou přináší očkování více škody, než užitku. Vedlejší účinky očkování nikdo nemůže popřít, stejně jako existenci soudních procesů a následná soudně vyměřená odškodnění z důvodu trvalých následků očkování v zemích, kde je očkování nepovinné. Ale ani odpůrci očkování zatím nemají pro svá tvrzení stoprocentní argumenty – nelze je statisticky zdůvodnit. Lékařky v článku upozorňují, že už dnes mají rodiče právo požádat o rozložení kombinovaných vakcín a nechat dítě očkovat pouze proti vybraným nemocem a na specializovaných pracovištích, například v nemocnici v pražském Motole, případně tato očkování odložit.

Z dosavadních informací lékařky vyvozují následující otázky:

  • Jak může imunitní systém plnit svůj úkol, když je dítě povinně očkováno převážně do dvou let, kdy ještě není jeho imunitní systém zralý, a tudíž zcela funkční?
  • Co se děje s živými viry, které se dostanou očkováním do organismu kojence? Nezralý imunitní systém je nemusí zvládnout. Mohou se dostat do buněk kdekoli v organismu. Imunitní systém stojí boj s nimi hodně sil. Není to důvod, proč má dnes tolik dětí oslabenou imunitu?
  • Aby se imunitní systém dostal k viru usazenému v buňce, musí ji zničit. Dochází k destrukci buněk, tzv. autoimunitní reakci, při níž se činnost imunitního systému zaměří proti vlastním buňkám a může je značně poškodit. Neskrývá se za tímto procesem současný růst alergických reakcí?

Nezpochybnitelé také je, že zákon o povinném očkování porušuje jak Listinu lidských práv a svobod, tak i bioetickou konvenci Rady Evropy. Podle nich musí občan souhlasit s každým léčebným úkonem, vč. preventivního. Bez jeho souhlasu nesmí lékař provést žádný úkon, až na život zachraňující výjimky. Naše zákony prostě nepočítají s tím, že by občané na sebe vzali odpovědnost za své zdraví – či za zdraví svého dítěte. Vyspělé evropské země proto svým občanům očkování nenařizují, pouze doporučují. »Díky« tomu, že u nás je očkování povinné, patříme ke světové špičce v proočkování populace.

ARGUMENTY ZASTÁNCŮ POVINNÉHO OČKOVÁNÍ

„Je v zájmu státu, aby zajistil zdraví svých občanů,“ tvrdí hygienici. Obavy z očkování pokládají za hloupost a občanům, kteří nechtějí nechat své děti očkovat, doporučují odstěhovat se někam, kde tuto povinnost nemají. Podle názoru předsedy Evropské pediatrické asociace Jana Jandy má skutečnost, že západoevropské země očkování nenařizují, jen doporučují, svou stinnou stránku. Od té doby, co se ve Velké Británii a Německu přestalo kvůli vedlejším účinkům očkovat proti černému kašli, onemocní tam touto nemocí ročně desítky dětí s mnohem horšími následky. Kde je očkování zarděnek či spalniček pouze doporučené, objevují se občas epidemie. V některých zemích proto platí, že pokud rodiče nedají děti očkovat, nedostanou na ně přídavky.

V BOJI SE ZÁKONEM NEMÁME ŠANCI

Co jsem mohla paní Evě poradit? Bylo mi jasné, že nemá šanci. I já mám za sebou nepříjemný boj s úřady, kdy jsem byla MORÁLNĚ v právu, a přesto neměla šanci proti platnému zákonu. Doporučila jsem jí, aby »protáhla« svůj spor s úřady co nejdéle, aby se odvolávala a její dcerce plynul čas. Aby si pro případný soudní spor schovala odpovědi z institucí, kam psala. A aby se obrátila na kolegy novináře ve velkých sdělovacích prostředcích. Může jí totiž pomoci pouze ZMĚNA ZÁKONA – a hlas REGENERACE není pro veřejné mínění a parlament tak silný, aby toho dosáhl – i když akce „Napište svému poslanci, aby nehlasoval pro vládní návrh Zákona o zdraví“ nám vyšla. Pak mi paní Eva poslala odpověď z kanceláře ombudsmana. Odpověděli tak, jak jsem čekala, jinak nemohli. Zástupkyně veřejného ochránce práv Anna Šabatová paní Evě napsala (dopis je zkrácen):

Obracíte se na mne se svým protestem proti povinnému očkování Vašeho dítěte a žádáte mne o radu, případně o učinění takových kroků, které by směřovaly k prověření zákona č. 258/2000 Sb. o veřejném zdraví a předpisů souvisejících. Ve smyslu znění ust. § 22 zákona č. 349/1999 Sb. o veřejném ochránci práv patří ke zvláštnímu oprávnění ochránce možnost doporučit nejen vydání, ale i změnu nebo zrušení právního předpisu bez ohledu na jeho právní sílu. Veřejný ochránce práv je také oprávněn sám podat návrh na zrušení jiného právního předpisu než je zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení. Ke shora uvedenému přistupuje ochránce tehdy, shledá-li k tomu oprávněné, závažné důvody.
Váš protest ve věci povinného očkování dětí v jejich útlém věku proti infekčním nemocem je zatím jediný, který jsem obdržela. Mohu se snažit pochopit Vaše obavy, ale má snaha o pochopení nestačí k tomu, abych mohla konstatovat, že jde o postup nesprávný. Nesprávnost postupu při očkování dětí by musela být dokázána a zobecněna odborníky v oboru zdravotnictví – výstřižky z tisku, které jste doložila, k tomu nestačí. V takovém případě by nastal i oprávněný důvod k tomu, aby se změnily dosud platné postupy, upravené ve vyhlášce MZ č. 439/2000 Sb. K Vašemu protestu, že nesmíte rozhodovat o svém dítěti, přestože žijete v demokratické společnosti, Vám mohu sdělit, že i podle Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku ČR, je nejen zaručeno každému právo na ochranu zdraví, ale v zájmu tohoto práva ochrany zdraví a života mohou být zákonem dokonce omezována jiná práva, jako např. právo shromažďovací, právo svobodného projevu náboženství nebo víry, apod. Obdobně je zaručeno právo na ochranu zdraví dětí v Úmluvě o právech dětí, která u nás vstoupila v platnost 6. 2. 1991 a je vyhlášena ve Sbírce zákonů ČR pod č. 104/1991 Sb. Státy se zde zavazují zajistit dítěti ochranu a péči nezbytnou pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů. Očkování je přitom chápáno jako nezbytná část preventivní péče, která je realizována na základě vědeckých poznatků a výsledků vědy, jehož účelem je předcházení nemocem a tedy ochrana celé populace. Je všeobecně známo, že v zemích, kde není očkování proti infekčním nemocem prováděno, dochází k epidemiím, na které umírá i spousta dětí. Podle právní úpravy platné v naší republice je očkování dětí povinné a nerespektování této povinnosti může být nejen sankcionováno pokutou, ale také považováno za nedostatečnou péči rodičů o dítě. Stát jím chrání nejen dítě, ale celou populaci. S ohledem na shora uvedené Vám nemohu doporučit další uplatňování Vašeho protestu. Přesto Vás mohu nezávazně informovat o tom, jaký právní postup je možný.
Proti rozhodnutí hygienika hl. města Prahy můžete podat už jen mimořádný opravný prostředek – návrh na obnovu řízení, nebo podnět pro přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Budete-li zastoupena advokátem, můžete podat jako fyzická osoba ústavní stížnost, jste-li přesvědčena, že bylo porušeno Vaše či dceřino základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou.
Zákon o veřejném ochránci práv mi umožňuje působit výhradně k ochraně občanů před jednáním nebo nečinností úřadů a institucí státní správy, pokud by postupovaly v rozporu s právem, nebo porušovaly principy demokratického právního státu, jakož i před jejich nečinností. Nejsem oprávněna k poskytování právních služeb, k tomu slouží advokátní kanceláře. Doporučuji Vám proto, abyste se na některou z nich obrátila. Lituji, že Vám nemohu podat příznivější zprávu.

Po roce marného boje paní Eva podlehla a Kristýnku nechala naočkovat. Nemá peníze na pokuty a na právníky. Naštěstí se jí podařilo sehnat lékařku, která Kristýnce podávala vakcíny v malých dávkách. Nicméně odvoláváním se paní Evě podařilo očkování dítěte přece jen odložit…

Z NÁZORŮ ODPŮRCŮ POVINNÉHO OČKOVÁNÍ

Během let přišly do redakce různé příspěvky na téma očkování. Většina z nich má duchovní a filozofický náboj, ale nepřesvědčily mne, že je za jejich obsahem víc, než domněnky a dohady. Příkladem je následující příspěvek.

OČKOVÁNÍ A ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA?

Stále více se setkávám s diagnózou roztroušená skleróza mozkomíšní. Je to nemoc nevyléčitelná, přicházející zčista jasna. Dispozice je prý dědičná…, pravděpodobně… Tolik moderní medicína. Myslím, že je vcelku zbytečné chorobu popisovat, rozebírat příznaky. Není však od věci si připomenout, co se děje v mozku pacienta. Onemocnění je způsobeno zánětem bílé hmoty míšní, ale i mozkových hemisfér, hemisfér mozečku a zrakového nervu. Zánět probíhá v mnohočetných drobných roztroušených ložiscích, kde způsobuje rozpad ochranného obalu nervových vláken – myelinu. Ložisko ztráty myelinu je později vyplněno jizvou z podpůrných nervových (gliových) buněk.

OČKOVÁNÍ PROTI TBC

Všimněme si nyní povinného očkování proti TBC. V ČR jde o první vakcinaci hned po narození dítěte, v drtivé většině již čtvrtý den. Přitom tento čtvrtý den života novorozence je pro jeho další vývoj tak významný! V tu dobu se totiž upravují různé vegetativní funkce: dech, tep, tlak a především termoregulace, jež je v prvních třech dnech po narození velmi kolísavá a závislá na teplotě prostředí. V této době se struktury orálního kmene ujímají vlády nad centrálním nervovým systémem, možno říci nad celým organismem). Od čtvrtého až pátého dne života do dvou měsíců se hovoří o hybnosti holokinetické, tzn. že dítě pohybuje všemi končetinami najednou (I. Lesný: Obecná vývojová neurologie). Přeočkování proti TBC v pozdějším věku se provádí při negativní tuberkulinové reakci. U studentů po BCG imunizaci (vyrobeno v bývalé SSSR) byly zjištěny protilátky proti mozkové tkáni dokonce častěji, než u nemocných s roztroušenou sklerózou (1964). Očkování proti TBC může vyvolat nejen nový atak roztroušené sklerózy mozkomíšní (Miller 1967), ale i samostatné demyelizační onemocnění (Veith, Scherz 1967). Při podání této vakcíny vznikal zánět v mozku a otékaly mízní uzliny. Vakcína byla nakonec stažena a nesměla se používat. V ČR se nyní používá vakcína BCG (Vaccine Behring) v dávce 300 tisíc živých bakterií u novorozenců a 600 tisíc při přeočkování. Jejími vedlejšími účinky jsou záněty a zvětšení mízních uzlin na krku. Vzácně (dle lékařů) může dojít k postižení kostí, kloubů či mozkových blan. K roztroušené skleróze v dospělosti je to pak už jen krůček. Navíc tyto reakce po očkování se sledují krátkodobě, v podstatě do 48 hodin. A pokud vedlejší účinky neohrožují život, mávne nad tím doktor rukou s tím, že je to normální.

OČKOVÁNÍ PROTI OBRNĚ

Zjišťoval jsem informace i o očkování proti obrně (poliomyelitidě). Jde opět o podání živých, i když oslabených virů, patřičně vypěstovaných a upravených. Původní virus obrny napadal pouze nervové buňky. Vývoj vakcíny na obrnu byl však pro vědce finančně neúnosný, protože na takový výzkum by byly potřeba nervové buňky přímo v živých organismech, což by znamenalo velkou »spotřebu« pokusných opic a krys. A tak naučili virus obrny napadat i buňky, které jsou schopné v laboratorních podmínkách přežívat i mimo tělo živého organismu, tedy jaterní, ledvinové a další somatické. Virus obrny se tak stal mnohem nebezpečnějším, protože je dnes schopen napadat v podstatě buňky jakéhokoliv orgánu. Vakcinační dávka přesahuje 10 až 50 krát infikující dávku, to pro jistotu, kdyby dítě dávku např. vyzvracelo. Používá se pro imunizaci dětí od dvou měsíců do 13 let. Vedlejší účinky bezprostředně po podání vakcíny jsou: zduření mízních uzlin, zvýšená teplota (to svědčí o zánětu mozku), nevolnost, zvracení, průjem, paralytická poliomyelitida. Dlouhodobě se však nežádoucí účinky nesledují. Virus napadá také nervové buňky, dle mého názoru dosti často rozjíždí roztroušenou sklerózu v dospělém věku a způsobuje trvalé následky: epilepsii, mentální retardaci, sníženou schopnost adaptace na výukový proces (hyperaktivita, dyslexie, dysgrafie), poruchy imunitního a nervového systému, u kojenců slepotu a hluchotu. Očkování je v některých případech i příčinou tzv. únavového syndromu.

Je zde ještě jedna důležitá skutečnost. Hematoencefalická přehrada mezi krví a mozkem se tvoří po prvním roce dítěte. Dokonalé vytvoření této bariéry má velký význam pro obranu proti zánětlivým a toxickým nemocem nervového systému. To je však narušeno vakcinací. Je jasné, že malé tělíčko se s takovou vakcinační bombou nemůže vyrovnat bez následků. Můžeme si tento proces představit jako tvoření plošných spojů (mozek) a jejich oživování. Při podání vakcíny se některé spoje nejen že neoživí, ale zcela vyruší. Takže mozek si musí pracně vybudovat spoje nové (pomalejší celkový vývoj dítěte), a to třeba i formou zkratu (roztroušená skleróza je toho příkladem).

JE TO O PENĚZÍCH

Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší a ani je nenapadne, že by očkování mohlo ublížit. Jsou přesvědčeni o tom, že imunizace je nutná a prospěšná a pokud nějakou tu včeličku jejich dítě nepodstoupí, dostává se do nebezpečí života. Opak je však pravdou! Zvídaví rodiče jsou zastrašováni a pokutováni, pokud se nepodrobí. Před časem vstoupil v platnost zákon, který říká, že neočkované dítě se nesmí přijmout do školky. Pouze dítě, které nesmí být očkováno ze zdravotních důvodů, do kolektivu dětí přijmout mohou. Jak si to máme vysvětlit? Jako nátlak, jako vydírání? Je prý to proto, aby se neočkované dítě nenakazilo od těch očkovaných. Že by byl proočkovaný národ národem bacilonosičů? Jde především o velké peníze. Farmaceutický průmysl nechce čekat, zda se někde náhodou po desetiletích neobjeví nějaké komplikace – oni paradoxně potřebují nemocné, ne zdravé. Však je také farmaceutický byznys hned po byznysu zbrojním nejlukrativnější.

Zdeněk TRONÍČEK
Paracelsus,
společnost všeobecně zdraví prospěšná

A CO DÁL?

Společnost Paracelsus nám poslala i následující příspěvek:

Doporučujeme těm, kteří jsou odhodláni nepodstoupit se svými dětmi očkování, aby se odvolávali k příslušnému krajskému hygienikovi (ze zákona do 15 dnů ode dne doručení) s upozorněním na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, která vstoupila v ČR v platnost 1. 10. 2001 a má dle čl. 10 Ústavy ČR přednost před zákonem.

ČL. 10. ÚSTAVY ČR

Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.

VYBRANÁ USTANOVENÍ ÚMLUVY O LIDSKÝCH PRÁVECH A BIOMEDICÍNĚ

Kapitola I.

1) Strany této Úmluvy budou chránit důstojnost a svébytnost všech lidských bytostí a každému bez rozdílu zaručí úctu k integritě jeho bytosti a ostatní práva a základní svobody s ohledem na aplikaci biologie a medicíny. Každá strana Úmluvy přijme do svého právního řádu opatření nezbytná pro zajištění účinnosti této Úmluvy.

2) Zájmy a blaho lidské bytosti budou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.

Kapitola II.

5) Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotyčná osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotyčná osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.

6.2) Jestliže nezletilá osoba není podle zákona způsobilá k udělení souhlasu se zákrokem, nemůže být proveden bez svolení jejího zástupce, úřední osoby či jiné osoby nebo orgánu, které stanoví zákon.

6.3) Pokud podle platného práva dospělá osoba není schopna dát souhlas se zákrokem z důvodu duševního postižení, nemoci nebo z podobných důvodů, lze zákrok provést pouze se souhlasem jejího zákonného zástupce či příslušného orgánu nebo osoby či instituce pověřených ze zákona. Dle možnosti se dotčená osoba zúčastní udělení zástupného souhlasu.

6.4) Zákonný zástupce, příslušný orgán, osoba nebo instituce pověřené ze zákona podle výše uvedených odstavců 2 a 3 obdrží na základě stejných podmínek informace uvedené v článku 5.

6.5) Zástupný souhlas podle výše uvedených odstavců 2 a 3 lze kdykoliv odvolat, je-li to v nejvlastnějším zájmu dotčené osoby.

Kapitola VIII.

23) Strany Úmluvy zajistí bez zbytečného prodlení odpovídající právní ochranu tak, aby předešly nebo zamezily porušování práv a zásad stanovených touto Úmluvou.

24) Osoba, která utrpěla nepatřičnou újmu způsobenou zákrokem, má nárok na spravedlivou náhradu škody za podmínek a postupů stanovených zákonem.

Kapitola IX.

26) Výkon práv a ochranných opatření obsažených v této Úmluvě nemůže být předmětem žádných omezení kromě těch, která stanoví zákon a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu bezpečnosti veřejnosti, předcházení trestné činnosti, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných.

Pokud by přesto došlo na pokutování, máte možnost obrátit se na soud, kde již musí být na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně brán zřetel. Zde vám předkládáme znění odstavce z jednoho konkrétního rozhodnutí krajského hygienika Vysočiny se sídlem v Jihlavě, které bylo vydáno na základě odvolání na článek 5. a 6. kapitoly II Úmluvy o lidských právech a biomedicíně: Odvolací orgán k obsahu odvolání podotýká, že zmíněná Úmluva o lidských právech a biomedicíně skutečně vstoupila pro ČR v platnost 1. 10. 2001 a dle čl. 10 Ústavy ČR má přednost před zákonem. V článku 5 a 6 kapitoly II úmluvy, s nímž se odvolavatelé ztotožňují, je upraven souhlas osob (včetně případů nezletilých) se zákroky v oblasti péče o zdraví. Dle názoru odvolacího orgánu se tyto články ohledně souhlasu osob vztahují výlučně na provedení lékařského zákroku samého, tj. v daném případě na provedení očkování, a nevztahují se na vydání správního rozhodnutí určujícího zdravotnické zařízení pro provedení pravidelného očkování nezletilé osoby, které orgán ochrany veřejného zdraví vydal na základě zmocnění zák. č. 258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

NA ZÁVĚR: PROČ?

Proč hygienici stále poukazují na právní ustanovení, která ukládají očkování za povinnost, když dle Ústavy ČR a Úmluvy o lidských právech a biomedicíně již tato ustanovení nemají žádnou právní váhu? Proč nebyl novelizován Zákon o ochraně veřejného zdraví č. 258/2000 Sb. podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, když je k tomu touto úmluvou ČR zavázána? S dotazy k tematice povinného očkování se obracejte na předsedu sdružení Paracelsus, pana Z. S. Troníčka, Benešov 11, 397 40 Kamenice nad Lipou, tel.: 0777/845236, nebo pšte e-mailem na adresu paracelsus.svzp@post.cz. Na webových stránkách http://volajici.webpark.cz najdete veškeré rady, jak se zachovat v případě nesouhlasu s očkováním, a rovněž Petici za zrušení povinného rutinního očkování.

Poznámka redakce: Podle sdělení našich spolupracovníků – holistických lékařů – je velmi nebezpečné jakékoliv očkování, trpíme-li vážnou chorobou a naše imunita je narušena. Problematice se věnuje např. MUDr. V. Strnadelová (viz rozhovor na str. 37). Přivítáme názory čtenářů, lékařů i léčitelů na povinné očkování dětí. Na obálku napište: POVINNÉ OČKOVÁNÍ.

Připravila Ilona Manolevská
     Obsah čísla 5/2002