Vilcacora a rakovina

Netradiční terapie

Po staletí se amazonští Indiáni léčí odvarem z kůry dřevnaté liány vilcarory (Uncaria tomentosa). První informace o léčivých účincích této rostliny vyšly v REGENERACI v březnu v článku ZÁZRAK JMÉNEM VILCACORA? V červenci se o ní zmínil i holistický lékař MUDr. Pavel Špatenka ve článku o floatingu.

Problematika zhoubného bujení a jeho léčby je ožehavé téma a ve své praxi se setkávám se všemi možnými a nemožnými přístupy. Agresivita nemoci a vědomí vlastní konečnosti dává rakovině nádech opravdovosti, není tedy divu, že nemocní trpí nejen fyzicky. Strach s onemocněním spojený je navíc zhoubný sám o sobě. Jak na rakovinu je tedy otázka velmi široká a dosud nezodpovězená. Alternativní ani školská medicína zatím nemá stoprocentní recept, ani kombinace obou se nejeví jako dokonalý prostředek. Jistý druh pomoci nabízí účinná kombinace léčebných složek na několika úrovních. Nutností správného postupu je dosažení takového stupně integrity, jenž nemocného oprostí od přílišné zaujatosti chorobou a zároveň umožní aktivní přístup k vyléčení. Pacient neulpívá pasivně na léčebných mechanismech a k vyléčení přistupuje aktivně jako bytost držící v rukou otěže života. 

DETOXIKAČNÍ A OČISTNÁ PŘÍPRAVA

 yzické tělo vyžaduje především důkladnou a zodpovědnou očistu a detoxikaci. Ta by měla posílit systémy odpovědné za regeneraci a samoléčebné pochody, nastartovat imunitní systém, zajistit přiměřené vylučování a metabolický obrat. Léčba vilcacorou používá bylinu Manayupu, která dokonale čistí játra od exotoxinů a zbytků léků (což je vzhledem k časté alopatické medikaci či předchozí nebo současné chemoterapii u onkologicky nemocného nezbytností), dále dobře čistí ledviny a krev. Kombinace s protiplísňovým lékem na vyčištění tlustého střeva od plísní a mechanické vyčistění střeva (pozor na kontraindikace!) je samozřejmostí. Součástí detoxikačního a očistného procesu jsou také režimová a dietní opatření. To, co platí pro nemoci, jež tak zhoubné nejsou, platí pro rakovinu dvojnásob. Funkce diety v procesu léčby je záležitost velmi individuální; co platí pro jednoho, neplatí pro druhého. Důležité je řídit se pocity a šetrně pracovat s návyky a zlozvyky – méně znamená někdy více. Je třeba si uvědomit, kdo a z jakého způsobu života do procesu léčení nastupuje a kam až lze zajít. Mnohdy dogmatická a nešetrná stanoviska týkající se makrobiotiky, hladovky či vegetariánství mohou proces uzdravení zastavit. Projevy ochoty k aktivnímu procesu uzdravení často ztroskotají na nereálných cílech tam, kam ochablá vůle již nedosáhne, a tak se přetrhne už tak napjatá nit ochota-vůle-vědomí.

FYTOTERAPEUTICKÁ LÉČBA

Ve druhé fázi léčebného programu nastupuje vlastní fytoterapeutická fáze. Vilcacora má neomezené možnosti co se týče kombinace a nastavení léčebného programu pro různé typy zhoubných onemocnění. V podobě kapek, sušiny, kapslí či drtě se kombinuje s dalšími bylinami. Nejčastěji je to Sangre de Drago s alkaloidy, jež působí protizánětlivě, protivirově a antibakteriálně tím, že aktivují imunitní systém. Další bylinou je Jergon Sacha – posiluje imunitu a má antispasmatické účinky. Jinými léčivkami jsou Sarsaparilla, jež posiluje a čistí játra, Aceite de Copaiba s protizánětlivými a antimikrobiálními účinky, Tahuari ad. Lze říci, že téměř každý typ rakoviny má vhodnou a účinnou kombinaci bylin; látky v nich obsažené působí na specifický typ onemocnění synergicky. Délka fytoterapeutického procesu se řídí typem nemoci, individuální snášenlivostí a též finančními možnostmi jedince. Optimální délka je tři až šest měsíců na jednu kúru, kterou vystřídá další detoxikace, třeba další pití Manayupy. Tato období se mohou střídat po dobu jednoho roku i déle. Při stabilizovaném stavu je někdy vhodné podpořit po očistné kúře anabolické procesy minerálově-vitamino-antioxidačně-probiotickou kúrou. Chodí-li pacient souběžně s fytoterapeutickým procesem na chemoterapii, je tu jisté omezení. Vilcacora se totiž nesmí brát tři dny před a tři dny po plánované infuzi cytostatik. Pacienti, kteří se rozhodli nastoupit chemoterapii či pokračovat v ní, snášejí podle mé zkušenosti s touto fytoterapií její nežádoucí účinky mnohem lépe.

KOMPLEXNÍ PROGRAM

Očistné a léčebné kroky jsou jen částí programu, který by měl každý nemocný, nejen s rakovinou, dodržovat. Nemoc probíhá na všech úrovních bytosti. Je třeba si uvědomit, že nemoc jako rakovina mění naše sociální vztahy, postoje k realitě a nutí nás dělat rozhodnutí, která bychom za »normálních« okolností nepřijali. To je a vždy bude poselství jakékoli nemoci: nezůstat pasivní, ale aktivně řešit situace, které nám nemoc do cesty staví. Rakovina je na psychosomatické úrovni spojována se strachem, s velkou vnitřní bolestí, agresivitou, dlouhotrvajícím žalem či pocitem viny, tedy autoagresivitou. Na sociální úrovni je to zejména nerovnováha v partnerském soužití, neharmonický rozvoj vlastních schopností a krize v procesu sebevyjádření. V nerovnováze na emocionálně-mentální rovině vidím velkou daň vzhledem k významu v procesu uzdravení z nemoci. Je na místě tyto úrovně ani v nejmenším nepodceňovat, jsou spoluzodpovědné za příčinu, a tím i za princip uzdravení. Nemoc nežije odděleně od naší mysli ani od našeho vědomí. Přijmeme-li, že vlastní uzdravení je vědomou činností a přichází teprve v okamžiku, kdy vědomě přijmeme stav zdraví či nemoci, uchopíme snáze souvislosti a výzvy, které nám zhoubná nemoc přináší. Svobodu získáváme v okamžiku, kdy si uvědomíme vlastní hranice. A nemoc takovou hranicí je. Léčebné mechanismy lze účinně podpořit i dalšími metodami. Řadím mezi ně floating, různé druhy masáží, hlavně lymfatickou a Bowenovu, kraniosakrální terapii, biosyntézu, kineziologii či regresní terapii. Každá snaha jít hlouběji a dále pod povrch nemoci je vždy oceněna na úrovni příznaků a náhledu na vlastní princip nemoci na cestě sebepoznání. 

MUDr. Pavel ŠPATENKA

Bakterie a rakovina

Už v roce 1926 dostal Johannes Fibiger Nobelovu cenu za zjištění, že jistá bakterie vyvolává růst nádorů ve střevech u myší. Později došli vědci k názoru, že zhoubné bujení mohou vyvolávat jen nádorotvorné viry, jež bývají součástí dědičné informace. V podezření ovšem zůstává bakterie Heliobacter pylori, běžně vyvolávající vznik žaludeeních vředů. Vědci už znají její dědičnou informaci a nyní hledají geny, které by mohly narušovat infikovanou žaludeení tkáň. Zjistili, že po infekci organismus mobilizuje své obranné mechanismy a buňky v okolí poškození se začnou množit. Pokud se množení buněk včas nezastaví... Potvrdí-li se, že některé bakterie takové geny mají a používají je k narušení regulačních mechanismů infikovaných organismů, čeká vědce pátrající po příčinách rakoviny ještě hodně práce.

man