Doba temna neskončila?

Jaké jsou pravomoci lékařské komory

Jak mnozí čtenáři vědí, je mým největším nepřítelem vysokoškolský profesor Pavel Klener, bohužel lékař. Jeho nepřátelství je nejen ke mně, ale k celé alternativní medicíně a hlavně k léčitelům.

VŠE ALTERNATIVNÍ NEBEZPEČNÉ?

Začalo to v roce 1986, kdy prof. Klener vydal knihu o chemoterapii zhoubných nádorů. V ní napadl švýcarský lék ISCADOR jako naprosto neúčinný, dokonce škodlivý, uváděný jen v knihách o šarlatánech. Téhož roku vyšel v Časopisu lékařů českých článek od prof. Klenera, kde píše vlastně totéž a dokonce varuje lékaře při jeho použití, že se může stav pacienta zhoršit.

S obsahem tohoto článku jsem seznámil švýcarské kolegy. Ti si okamžitě nechali zjistit, jaké osobní zkušenosti pan profesor s Iscadorem má. Výsledek nepřekvapil. Naprosto žádné. Ani klinické, natož vědecké. Na jeho klinice se totiž žádný výzkum, se všemi atributy vědeckého výzkumu, nikdy nekonal.

Proto vedoucí vědeckého výzkumu rakoviny v Arlesheimu (Švýcarsko) a ředitelka Lukas-kliniky tamtéž, MUDr. R. Leroi, autorka mnoha obsáhlých vědeckých prací, napsala odpověď na tento článek, již jsem měl po předložení předat redakci časopisu. Dr. Leroi v něm vyslovuje údiv nad tím, jak může lékař, dokonce vysokoškolský profesor a doktor věd, napsat něco tak lživého a nevědeckého. Pojednávat o věci, o níž nemá sebemenší zkušenosti. Pokládala to za vědecký skandál. Článek jsem do redakce odeslal, ale vedením časopisu mi bylo sděleno, že článek otištěn nebude. Když jsem protestoval, bylo mi přímo z ÚV KSČ oznámeno, že není žádoucí zmíněného profesora kritizovat.

V r. 1995 byl v Lidových novinách otištěn článek s fotografií s titulkem vypůjčným z Rusalky: „Jedno srdce ptačí, čtyři kapky žluči”. Pod tímto názvem nalezli čtenáři obsáhlý rozhovor s prof. Klenerem. Jednalo se o naprostou negaci všeho. Všechno alternativní je špatné a nebezpečné: hypnóza, sugesce (ačkoliv oboje je součástí léčby na psychiatrii), léčba vitamíny, chiropraxe, akupunktura, homeopatie je jako napít se z rybníka atd. atd. Mj. tvrdil, že Iscador byl před rokem 1989 dovážen do naší republiky tajně. To je lež. Iscador byl k nám dovážen zcela legálně a dokonce zdarma, pokud jsem si o něj napsal. Další lež je ta, že jedno balení Iscadoru stálo 3000 Kč. Pravda je, že tehdy stálo 700 Kč. Dnes 850 Kč. Opět přeskočíme několik let.

V deníku Slovo, které vyšlo v pátek 22. ledna 1999 v jeho části Slovo na víkend, byl uveřejněn článek redaktorky D. Frantálové a diktovaný prof. Klenerem, s názvem: „Léčitel – tragedie pacienta, smutek a prohra lékaře?” Tak začala jedna z nejsmutnějších kapitol mého života.

NEJSEM PODVODNÍK...

Ptal jsem se sám sebe, jak je možné, že vzdělaný člověk, navíc vysokoškolský profesor, doktor věd, ale hlavně lékař , dovede ve své zlobě a zpupnosti klesnout tak hluboce, že se zařadí mezi lháře.

S profesionalitou jemu vlastní se opět vyjadřuje o léčitelích jako o šarlatánech, kteří ždímají z důvěřivých pacientů peníze, objeví se již historický citát, že léčitel zakázal insulin a pacient zemřel, nešetrně se otře o pana Zezulku a pak tvrdě napadne mne. Zde možno jen doslovně citovat: „Měli jsme například mladou pacientku s karcinomem prsu, která se svěřila do péče MUDr. Pekárkovi, což je bohužel lékař a deklaruje se jako onkolog, ačkoliv nemá atestaci ani z onkologie, ani z radioterapie. Dával jí Iscador, tedy prokazatelně neúčinný lék, o kterém se ve všech zahraničních učebnicích onkologie píše v kapitolách o šarlatánech. Když k nám přišla na oddělení měla už metastázy i do mozku a umřela, ačkoliv zpočátku měla na uzdravení velkou šanci.” Konec citátu.

Ačkoliv to byla nesmírně lživá slova, nechtěl jsem na ně reagovat. Když jsme ale já i můj syn dostávali dopisy a telefonáty, zda je pravda, že jsem podvodník, musel jsem sehnat právního zástupce a podat na profesora i noviny žalobu. Žadal jsem odvolání lži a omluvu. Omluva pana profesora zněla: „MUDr. Pekárek má atestaci z radioterapie. Ostatní zůstává v platnosti.” Konec. Tečka. Noviny neodpověděly vůbec. To mě samozřejmě vůbec neuspokojilo a pustil jsem se tudíž do dalších stání u Městského soudu Praha.

Pan profesor byl neprůstřelný, Bylo zde tvrzení proti tvrzení a tak na radu profesorova advokáta jsem spor, ač nerad, s profesorem ukončil. Spor s novinami jsem vedl dále. Jako svědek se u soudu objevil samozřejmě profesor Klener. Přiznal, že požadoval od pozůstalých po zemřelé pacientce, aby proti mně svědčili. Byl odmítnut. Pacientka nedostala metastázy a nezemřela vlivem Iscadoru, ale protože přišla do poradny po prodělaném ozařování a chemoterapii ve velmi špatném stavu. Prof. Klener také přiznal, že z titulu předsedy onkologické společnosti vyzval kolegy z celé republiky, aby mu sdělili, zda moji pacienti léčeni Iscadorem u nich neskončili ve špatném stavu. Ozvali se dva, ale ti uvedli, že před léčbou Iscadorem se také pacienti léčili klasickou chemoterapií a ozařováním. O účinnosti Iscadoru se zde nechci příliš rozepisovat. Byla o něm napsána spousta odborných a vědeckých prací, v desítkách vědeckých ústavů na celém světě se potvrdily jeho protinádorové účinky. U nás, vlivem zarputilého odmítání papalášů tam nahoře, stále není registrován, ačkoliv kromě západu je např. registrován i v Polsku.

Po třetím stání jsem ukončil soudní proces i proti tisku, neboť mi bylo známým soudcem vysvětleno, že proti sedmé velmoci nemám šanci. Od Městského soudu jsem pak dostal Rozsudek jménem republiky. Moje žaloba se zamítá, jedná se o tvrzení proti tvrzení. V rozsudku jsou však zajímavé věty. Článek v novinách prý vyšel proto, že názor pana profesora je nezpochybnitelný a vyhovění žalobě by bylo v rozporu s dobrými mravy. Znamená to, že žalovat váženého pana profesora je nemravné, ale urážka obyčejného doktora je důkazem dobrých mravů?

Celých 40 let jsem byl členem ROH, jako všichni pracující v tomto státě, lékařská komora neexistovala. Nyní, abych mohl podepsat recept, je členství v komoře nutné. Požádal jsem tedy o vstup do komory. Asi za měsíc syn zjistil, že mé členství bylo z nejvyšších míst, tj. od Dr. Ratha pozastaveno a že se o mne zajímá hospodářská kriminálka. Zašel jsem za svým dlouholetým přítelem, který zastával vysoké místo v lékařské komoře a který mi slíbil, že se na věc podívá. Za dva týdny mi bylo oznámeno, že je vše v pořádku a že jsem řádným členem České lékařské komory. Ale ani tím vše neskončilo.

Na jaře roku 2000 jsem dostal předvolání na hospodářskou kriminálku k vysvětlení několika bodů. Byly tři:

1) Byl jsem obviněn, že provádím nedovolené podnikání. Vysvětlil jsem, že nepodnikám a již vůbec ne nedovoleně, ale že jsem zaměstnán u svého syna v nestátním zdravot.zařízení, kde mu vedu onkologickou poradnu, za což beru plat, platím daně a pojištění. Tento bod byl šktrnut.

2) Nejsem členem České lékařské komory. Předložil jsem doklad, že jsem členem. Tento bod byl také škrtnut.

3) Používám lék Iscador, po kterém pacienti dostávají metastázy a umírají. Oznámil jsem vyšetřovateli, že by mi musel předložit důkazy o pravdivosti těchto slov. Tímto lékem totiž přes padesát let stovky ba tisíce lékařů na celém světě úspěšně léčí. Řekl jsem také, že mám v evidenci několik set pacientů, kteří jsou ochotni před soudem dosvědčit, v jakém zuboženém stavu po chemoterapii nebo ozařování ke mně přišli a jak se po léčbě Iscadorem cítí dobře. Poslední bod byl také škrnut a já jsem mohl odejít.

Tím však vše neskončilo. Asi za týden mi vyšetřovatel z kriminálky zavolal. Potřeboval by prý k doplnění mé výpovědi alespoň padesát pacientů úspěšně léčených Iscadorem. Bez diagnozy, stačí poslat jen jméno a adresu. Můj známý advokát mi však řekl, že kolik jmen bych poslal, tolikrát bych mohl být žalován za prozrazení lékařského tajemství. Být léčen Iscadorem je totéž jako být léčen ozařováním nebo klasickou chemoterapií, tj. mít rakovinu. Na to má právo jen řádný soud a ještě se svolením pacienta. Jak rafinovaně mě vlastně kriminálka vybízela ke kriminálnímu činu.

V 5.čísle (květen 2000) časopisu České lékařské komory TEMPUS MEDICORUM v článku Alternativní medicína a léčitelství je až neuvěřitelné, k čemu se veřejně přiznává prezident ČLK Dr. Rath. Cituji:

„Dr. Rath řekl, že ČLK šetřila a předala polici několik případů, které se týkaly jednoho preparátu, oblíbeného u lékařů-léčitelů. Přesto, že je prokázáno, že nemá žádné účinky, je podáván lidem, kteří mají vážné onemocnění (třeba malignitu v iniciálním stadiu, lymfony a lekémii) v léčitelném stadiu a je jim řečeno, že je vyléčí. Propásne se tak doba léčby a tito pacienti skončí v neléčitelném stádiu na klinice. Je však těžké takového lékaře postihnout. Většinou není členem komory, protože neléčí na pokladnu. Používá látku, která zde není registrována, ale to není trestné. Vyšetřovatel policie se pak snaží najít nějakou cestu, jak ho postihnout (kupříkladu nedovolené podnikání)."

Dosadíte-li jména Dr. Pekárek, Iscador a diktováno prof. Klenerem, je vše jasné. Pořádně mne však přitom mrazí v zádech. To jsou přece padesátá léta. Zajímalo by mne, zda z právního hlediska Dr. Rath nepřesahuje svoji pravomoc.

MUDr. Miroslav Pekárek

  Obsah čísla 6/2001