Mikulášská v Motokovu

Reportáž z první pražské APP nadílky

Nadílku připravil tým HR ve velké zasedačce 22. patra Motokovu. Tradičně byly k dispozici hojné dobroty k jídlu i k pití, ovšem netradičně byly připraveny i různé papíry, pastelky, voskovky, špejle, lepidlo, třpytičky... a další pomůcky, určené jako surovina pro výrobu ozdob na ápépácký vánoční stromeček.

U tohoto stolu se vyrábějí třpytivé ozdoby. Třpytivý materiál v různých barvách je k dispozici v talířcích.

Také se zde kreslí...

... případně kreslí i otřpyťuje.

Bobeš získává přízeň kolegyň mnohem úspěšněji než já.
(Mě by ke kreslení nikdo tak příjemně nepřemlouval)

Zde se vyrábějí ozdoby z jablíček, pomerančů, špejlí a drobného sušeného ovoce.
V pozadí obrázky vytvořené dětmi v rámci Dne otevřených dveří.

Práce šlechtí.

Ovšem někteří se jenom dívají.

Přestože suroviny jsou vesměs jedlé a dobré, děti je nejedí, ukázněně z nich vyrábějí ozdoby.

Radost z vykonané práce – tu je u ápépáčat třeba podporovat již od dětství.

Na těchto ozdobách jsou nejedlé pouze špejle.

V popředí tvůrce, v pozadí konzument.

Vyrobeno s láskou.

Někteří si pracovní postup lehce modifikovali...

... jiní na něj zcela rezignovali.

Zde se vyrábí papírový řetěz.

Tvůrci doslova ověnčeni vlastním dílem.

Fáze implementace.

Jde do tuhého – přicházejí nadpřirozené bytosti.

Při vstupu čerta (v civilu je to fantóm kotelny – schválně kdo ho v tuto chvíli pozná?) se rozlehl srdceryvný řev našeho Bobeše. (Od této chvíle jsem levou rukou přidržoval v náručí řvoucí dítě a volnou pravačkou dál fotografoval. Kumulace rolí začala být náročná.)

Práce je vystřídána kulturou. Děti recitují...

... zpívají ...

... někteří dokonce hrají na flétnu. Flétnisté sklidili největší potlesk, neboť je především bylo slyšet i přes Bobeší řev.

Akceptace byla stoprocentní, odměna byla zasloužená.

  
Teď už to opravdu můžeme prozradit. V roli nadpřirozených bytostí velmi zdařile účinkovali (zleva):

Milan Sapík, Helena Votrubová a Jiří Čekan.