O alikvotním zpěvu

S každým tónem, který slyšíme, zní i jeho alikvotní tóny. Jejich frekvence je násobkem frekvence slyšeného tónu. Tyto vyšší tóny zní obvykle relativně slabě, takže je většinou ani nevnímáme jako tóny samostatné. Jsme zvyklí je slyšet a interpretovat jako barvu tónu základního. Podle charakteristického „namíchání“ alikvotních tónů pak poznáme zda je tón zpíván ženou či mužem nebo hrán na nějaký hudební nástroj.

Na hudebních nástrojích je často možné alikvotní tóny zdůraznit tak, že jsou slyšitelné jako tóny samostatné. Podobně i při zpěvu lze nastavením úst vytvořit rezonanční prostor, aby některý z alikvotních tónů zcela zřetelně vynikl. Potom jeden zpěvák zpívá dva různé tóny současně. Kromě obvyklého tónu vytvořeného hlasivkami slyšíme i alikvotní vysoký tón podobný tónu flétny. Je to velmi krásné. Vysoký alikvotní tón zní totiž (ve vztahu k základnímu) dokonale intonačně čistě. Falešně jej zazpívat ani nelze. Fyzika to nedovoluje.

Při troše treninku se může naučit zpívat dvouhlasně každý. I nejjednodušší alikvotní zpívání je fyzicky velmi příjemné, rezonance vysokých tónů prostupují celé tělo a vyvolávají zvláštní a s něčím jiným těžko srovnatelné pocity. Relaxace, meditační vnoření se. Mluví se dokonce o léčebných účincích.

Historickou kolébkou tohoto způsobu zpěvu je východní Asie. V oblastech Mongolska, Tuvy a Tibetu je alikvotní zpěv již po staletí součástí lidové kultury a i meditačních náboženských obřadů. Během posledních třiceti let se někteří Evropané pokoušeli tomuto způsonu zpěvu naučit a přenést jej v nějaké formě do naší kultury. Zejména David Hykes, Michael Vetter položili základy novému – evropskému – způsobu alikvotního zpívání (ng- technika, bird-technika, gong-technika).

David Hykes (a později Christian Bollmann) začali experimentovat i se zvukem alikvotního zpěvu ve sboru. A právě zde se ukázal alikvotní zpěv ve své plné nádheře. Výrazněji znějící alikvotní tóny vedou zpěváky k nebývalé intonační čistotě a malé intervaly mezi vysokými alikvoty vytvářejí krásné vysoko znějící disonance. Vznikají okouzlující zvukové obrazy. Již jen zvuk alikvotního sboru není s ničím dosavadním neporovnatelný a je fascinující.

Mezinárodní společenství alikvotních zpěváků a sborů se v současné době velmi intenzivně formuje. Můžete se o tom přesvědčit na internetové stránce vynikajícího zpěváka a sbormistra Wolfganga Sausse (www.oberton.org).

Pomocí nejjednodušší (tzv. „NG“) pěvecké techniky zazpíváte alikvotní tón takto: ve střední až spodní hlasové poloze zpívejte vokál „U“. Zkuste jej zazpívat ostřejší barvou. Pak VELMI POMALU přestavujte pusu tak, jako kdyby měly zaznít vokály „U-O-A-E-I“. Nesmíte spěchat. Skoro určitě se Vám podaří Vaše alikvotní tóny uslyšet. Držím Vám palce!

Jan Staněk, sbormistr, srpen 2003    

(aktualizováno 27. března 2008)