V září 2002 jsme ze aktivně zúčastnili prvního celosvětového festivalu alikvotního zpěvu v Německu.
Ačkoliv se festival jmenoval „Chiemgau“, konal se v Bergenu (to je jako by se Karlovarský festival konal třeba v Sokolově. Prý ho na poslední chvíli přestěhovali z Chiemgau do Bergenu, ale už nepřejmenovali).
Prožili
jsme tam nádherný týden naplněný hudbou. Festival byl prodchnut new-age
duchem (i když termín new-age tam nikdo nepoužíval), což se
projevovalo třeba vegetariánskou ajurvédskou stravou pro zpěváky, společnými
šamanskými rituály pro léčení vody, země, vzduchu, ale především
velmi láskyplnou atmosférou.
Bergen leží mezi Mnichovem a Salzburgem několik kilometrů od obrovského jezera Chiemsee v předhůří Bavorských Alp, takže v krajině čisté a naprosto kouzelné. Přímo nad Bergenem se vyjímá hora Hochfelln vysoká jako Sněžka, na níž se jezdí kabinovou lanovkou.
Zpívalo a hrálo se všude – ve festivalovém sálu v Bergenu, v kostele, na hoře Hochfelln, i na na velké lodi plující po jezeře Chiemsee v rámci velkého jezerního rituálu.
S výjimkou Davida Hykese se zúčastnily snad všechny hvězdy alikvotního zpěvu které jsme znali, a řada dalších přinejmenším stejně dobrých, které jsme do té doby neznali.
Alikvotní hvězdy: Christian Bollman, Chris Amrhein, Wolfgang Saus, Mirco Groser
Živé setkání s tolika lidmi, kteří umí dobře alikvotně zpívat, bylo tak trochu blízkým setkáním třetího druhu. V rámci našeho sboru jsme za uplynulé dva roky vyvinuli svou vlastní „alikvotní civilizaci“. Setkání s jinými podobnými „civilizacemi“ bylo vzrušujícím inspirujícím zážitkem.
Christian Bollman zblízka
Co se samotné alikvotní techniky týče, zaostáváme. Slyšeli jsme zblízka několik desítek lidí, kterým alikvoty hvízdají přinejmenším tak čistě a hlasitě, jako Davidu Hykesovi. Ale jako alikvotní sbor jsme měli jednoznačně úspěch, podle mě jsme nebyli horší, než ostatní sbory (i když nutno přiznat, že se nezúčastnil alikvotní sbor Christiana Bollmana, který je považován na světovou sborovou alikvotní špičku). Po vystoupeních nás lidé zastavovali a ptali se, kde se prodávají naše CD – to je opravdu nádherná zpětná vazba!
Kromě koncertů probíhaly celý týden workshopy, na kterých se učily alikvotně zpívat desítky dalších lidí. Cena semináře souvisela s proslulostí lektora, takže taková účast na osmihodinovém semináři Christiana Bollmana stála 150 Euro, čili 4600 korun, což je docela dost. Lektoři se s nějakou přesnou výukou techniky alikvotního zpěvu často příliš nezatěžovali, někdy to byl spíš kurs poněkud plytké nádajógy (v němčině obzvlášť nestravitelné), nicméně na konci týdne už celé publikum v sále hvízdalo alikvoty dost obstojně.
Náš sbormistr Jan Staněk se ve světě neztratí. Navázal kontakt s předními alikvotními veličinami, které mimo jiné vodil k nám do kuchyně, kde jsme diskutovali o alikvotním zpěvu a společně cvičili.
Vlevo Jan Staněk, vpravo Wolfgang Saus a Lothar Berger na návštěvě u nás
Sám veliký Wofgang Saus pak s námi vystupoval na koncertě – ukázkově s námi hvízdal naše „My Peace“.
Svět se neuvěřitelně mění. V Německu jsem nebyl dvacet let a docela jsem zíral, jak blízko jsme se k němu přiblížili kvalitou obchodů a silnic. Ale k německé kulturnosti máme stále docela daleko. V Německu se nekrade. Celý týden se leckde volně povalovaly vyslovené hromady předmětů touhy – bubnů, tibetských mís, didgeridoo, tampur, ale i foťáků a minidisků.
Když jsme měli soukromou hodinu hlasové techniky s Lotharem Bergerem, na začátku hodiny vybalil nádhernou tampuru a pravil: „Ke cvičení zpěvu si pořiďte tampuru. Není drahá a její zvuk obsahuje spoustu alikvotů...“
„IN“ je být duchovní, vegetarián, umět zpívat ÓM, overtóny i undertóny, hrát na didgeridoo, tampuru, marimbu a šrutibox. Chovat se krajně ekologicky, šířit lásku a zúčastňovat se společných šamanských rituálů pro léčení země, vody, vzduchu. Kolegy hudebníky za všech okolností přátelsky povzbuzovat. Do noci pařit při společných bubnovacích radovánkách, převážně bez alkoholu, cigaret, ale i bez marihuany.
Chris Amrhein – tahoun festivalu – zpívá elementům na vrcholu hory Hochfelln. V rukou drží „šrutibox“. Vpravo v dálce hluboko dole kus jezera Chiemsee.
Sám jsem docela plachý člověk a navíc neumím německy, tudíž se mi na festival nejprve moc nechtělo. S trémou i s neznalostí němčiny nakonec problémy opravdu byly, ale celkový dojem je přesto naprosto hvězdný. Jako alikvotní sbor jsme inkasovali první nesporný mezinárodní úspěch a navázali řadu kontaktů. Sám jsem na pódiu v Bergenu poprvé pocítil skutečnou rozkoš ze zpívání pro druhé lidi.
Alikvotní sbor Praha v lanovce na Hochfelln. S námi jede nahoru několik desítek špičkových alikvotních zpěváků. Všichni zpíváme za jízdy dlouhé nádherné alikvotní ÓM. Fakt dost dobrý!
(Jan Havelka, září 2002)
(aktualizováno 27. března 2008, vyrobila e-stránka, poskytovatel terapie)